Rakouský kráčející kolos III. třídy.
Velká parostrojní válka
V tomto dokumentu Vám vysvětlíme, jak to je vlastně s tou válkou, která otřásá světem. Tento text nemusí plně korespondovat s událostmi loňského ročníku Skota. Jelikož se však jednalo o spíše testovací ročník, rozhodli jsme se v rámci smysluplnosti upravit pár informací. Všechno napsané v tomto dokumentu je veřejně známo (samozřejmě pouze v rámci Britské šlechty a dalších výše postavených lidí).
1. Příčiny
- V lednu roku 1856 došlo ke skandálnímu odhalení několika šlechticů a některých bohatších Britů.
- Byla odkryta tajná skupina zrádců Impéria, jejíž členové si říkali Getrau. Tato skupina shromažďovala citlivé informace o Britské armádě, kradli stavební a válečné plány, či dokonce sabotovali výrobu vojenského materiálu a veškeré informace předávali Pruské tajné službě.
- Bylo zatčeno na 83 osob, všichni do jednoho byli za své zločiny vůči Impériu poraveni. Mnozí během výslechů prozradili plán chystané invaze Prusů do Anglie.
2. Začátek
- Po další dva měsíce probíhají horečná jednání, a ač má Británie spoustu jednotek a strojů v Indii a Africe, kde probíhají povstání, vyhlašuje okamžitou mobilizaci všech svých sil v Evropě.
- Měsíc na to vyhlašuje Británie válku Prusku. Británie přesouvá dva miliony vojáků na Pruskou frontu. Prusko útok očekávalo a zdá se, že je skvěle připraveno, zná slabiny Britských vzducholodí a likvidují je po desítkách. (Právě díky pokroku ve vývoji vzducholodí stihla Británie provést tak masivní mobilizaci)
- Po měsíci bojů se podařilo dobýt část území na severozápadě, do bojů se přidává Dánsko (750 000 mužů). Británie přislíbila část obsazených území.
- 16. května 1856 Bitva o Hamburk. Díky masivní podpoře dělostřelectva a vzdušných brigád vítězí Británie.
- 8. června vyhlašuje Francie válku Britskému Impériu. Zahajuje masivní invazi do kanálu La Manche a zahajuje ostřelování ostrova.
- V návaznosti na tento čin vyhlašuje Francii a Prusku válku Španělská koruna a Ruské Impérium.
- Rakousko-Uhersko a Itálie vyhlašují válku Britům, Španělům, Rusům a Dánům.
- V návaznosti na tento čin se ke Koalici připojuje Švédsko a Dánsko.
3. Důležité momenty (týkající se zejména Britského Impéria)
- Británie v červenci 1856 definitivně ukončuje válku v jižní Africe, přesouvá své jednotky na Sever. Společně se Španělskou armádou zhruba po třech týdnech bojů obsazují nechráněné Maroko. Přesouvají se směrem k Itálii
- Většina Italské armády se přesouvá do Afriky, je zde Otevřena Africká fronta, která se do současnosti prakticky nehnula. Stroje těžko snáší Africký písek a tak se vedou vleklé zákopové boje. Britské vojsko je stále podporováno Španělskem.
- V červnu také dochází k nesčetným střetům Rakouska-Uherska s Ruskými silami a aliancí severních států. Rakousko má podporu ze strany Pruska. Fronta se obrací spíše ve prospěch Ústředních mocností. Rusko si nasazuje své kráčející lodní bitevníky, avšak Rakouští vojáci jsou lépe cvičení.
- Další fronta, podobná Africké se otevírá v oblasti Katalánska. Francie a Španělsko zde svádí tvrdý boj a každou píď země.
- Mezitím je na tom Británie hůř a hůř. Francouzi se už stihli na několika místech vylodit a Imperiální síly se je zoufale snaží zatlačit do moře. Bombardování pokračuje, je nařízena evakuace Londýna.
- V srpnu 1856 dochází k zavraždění Britské královny Vitorie I. a téměř všech jejích následovníků. Na svědomí to má elitní Rakouská jednotka Swarz-wache. Británie je bez následovníka, nikdo neví, co má dělat.
- V září roku 1856 je dohledán poslední člověk, který je příbuzný s královnou. Michael Winterling. Swarz-wache se jej také pokusí zavraždit, ale jejich pokus není úspěšný.
- Koncem roku je korunován na Krále celého Impéria.
- Od té doby jsou Britové tlačeni čím dál více na sever. Londýn padl v dubnu 1857 a v prosinci byly zničeny Birminghamské doky vzducholodí.
- Na začátku roku 1858 zahajuje Ruské Impérium masivní ofenzivu a krok za krokem zatlačuje jednotky Mocností zpět na jejich půdu. Francie tedy nemalou část svých jednotek přesouvá na východní frontu.
- V únoru se stahují poslední Britské jednotky z území Pruska, bránit domovinu je jejich prioritou. Na Pruské frontě je nahrazují jednotky Severní aliance.
- Díky bezchybnému velení generála Carla Casterleyho v bitvě u Liverpoolu se podařilo zastavit postup Francouzských jednotek.
- Od té doby se stav fronty příliš nezměnil. Armády si své kroky plánují pečlivěji, nechtějí plýtvat vojáky.
- Výjimkou je Východní fronta, kde probíhají stále kruté a intenzivní boje, které neberou konce. Ruský medvěd a Rakouská orlice se nehodlají vzdát ani metru půdy.
Velká parostrojní válka v číslech
(do roku 1858)
|
VÁLČÍCÍ STRANY |
|
|
Koalice |
Ústřední mocnosti |
|
Britské Impérium (3 500 000 Britů a dalších 5 000 000 vojáků z kolonií) Severní aliance Švédska, Dánska a Norska (6 000 000 mužů) Španělská monarchie (4 000 000 mužů) Rusko (13 000 000 mužů) |
Prusko (10 000 000 mužů) Rakousko-Uhersko (7 000 000 mužů) Francie (6 500 000 mužů) Itálie (5 000 000 mužů) |
|
Strany, které do konfliktu nezasáhly, ale poskytují materiální, či politickou podporu |
|
|
USA – převážně zbraně Mexické císařství – odsoudilo válečné zločiny Japonsko – Císař Yotomito v návaznosti na Britskou podporu během občanské války vyslovil plnou podporu Koalici |
USA – převážně zbraně Indický maharádža Rajendra Prassad v exilu – vyslovil ústředním mocnostem plnou podporu Osmanský sultanát – materiální podpora, příslib zapojení do konfliktu. |
|
VÝZNAMNÍ VELITELÉ |
|
Britské Impérium
Severní Koalice
Španělská Monarchie
Ruské Impérium
|
Prusko
Rakousko-Uhersko
Francie (monarchie!)
Itálie
|